Mýtus: „Po čtyřicítce musíš vyřadit sacharidy. Pečivo, brambory, rýže, to všechno se ti teď rovnou ukládá do břicha.“
Realita: Tělo po čtyřicítce opravdu hůř zpracovává cukr, protože klesající estrogen zhoršuje citlivost na inzulin. Jenže řešením není sacharidy vyřadit, ale změnit, jaké a v jakém pořadí. Největší přehled o vláknině, který vyšel v Lancetu (185 studií, 58 klinických zkoušek), ukázal, že lidé s vyšším příjmem vlákniny a celozrnných obilovin mají o 15 až 30 procent nižší riziko cukrovky 2. typu, srdečních nemocí i předčasného úmrtí. Vláknina je přitom skoro výhradně v sacharidových potravinách.
Ženy, které sacharidy vyřadí úplně, obvykle vydrží měsíc. Přijdou o vlákninu, hůř spí, protože sacharidy večer pomáhají tvorbě serotoninu, a sval bez glykogenu hůř trénuje. Pak přijde chuť, přijde pečivo a přijde pocit selhání. Přitom nešlo o vůli. Šlo o špatný cíl.
Co funguje místo zákazu: v každém jídle nejdřív bílkovina a zelenina, sacharid až jako třetí. Celozrnné místo bílého, luštěniny místo příloh, ovoce místo sladkostí. A po jídle deset minut chůze, protože pracující sval si bere cukr z krve bez inzulinu. Proč to celé dává smysl a jak vypadá den, kdy sacharidy nevyřadíš a přesto zhubneš v pase: Proč po čtyřicítce přibíráš, i když jíš stejně jako dřív.
Zdroj: Reynolds a kol., Carbohydrate quality and human health: a series of systematic reviews and meta-analyses, The Lancet, 2019.
Napsat komentář